PROJEKT REGIOPOPULÁR

Ing. Daniela Hauserová, Ph.D.

výzkumná pracovnice výzkumné organizace COMTES FHT, a.s.

Dáma mezi pecemi


Není to nějaký vtip? Ta drobná blondýnka že pracuje s pecemi, rozumí si s válcovací stolicí a řeže ocelové plechy? Napadne asi každého, kdo se setká s Danielou Hauserovou jinde, než v metalurgické hale či metalografické laboratoři. Ona však od svých šestnácti let věděla, že chce být technologem. A přání se jí splnilo. Nyní vyvíjí kovové materiály a vymýšlí postupy, jak je vyrobit. Stala se odbornicí na tváření a postupy tepelného zpracování kovů. „Baví mne na tom vlastně úplně všechno“, říká rozhodně čerstvá absolventka doktorského programu Západočeské univerzity v Plzni, Fakulty strojní.

 

A přitom všechno mohlo být docela jinak.  Jako dítě školou povinné bavily Danielu Hauserovou cizí jazyky a chtěla proto jít na střední hotelovou školu. Tam se však nedostala. Nevzali ji ani na střední školu dopravní - obor obchod a služby, kam měla podanou druhou přihlášku. Na gymnázium si netroufala kvůli náročné matematice. Ale s vyznamenáním skončit na učilišti?  Nakonec ji přijali na strojní průmyslovku v Plzni, kde zbývalo poslední volné místo – na oboru strojírenská administrativa. Ve třídě, snad poněkud překvapivě, jen samá děvčata. Odborné předměty zaměřené na strojírenství tvořily polovinu učiva. “Technologie mě začaly bavit už v prvním ročníku a od druhého jsem byla rozhodnutá jít je studovat na vysokou školu“, popisuje svou cestu k technice.

 

Další profesní směřování Daniely Hauserové zásadním způsobem ovlivnili dva lidé – Prof. Dr. Ing. Bohuslav Mašek z Katedry materiálu a strojírenské metalurgie Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni, vedoucí její diplomové práce, a jeho kolega, Dr. Ing. Zbyšek Nový, ředitel výzkumu a spolumajitel soukromého výzkumného ústavu COMTES FHT a.s., který mladé inženýrce hned po absolutoriu a skončení půlročního studijního pobytu na Technické univerzitě v německém Chemnitz v roce 2007 nabídl místo. Neváhala. Dělat na nových věcech jí přece vždycky lákalo. V laboratoři tepelného zpracování začala detailně nahlížet do světa kovových materiálů, především ocelí, a způsobů jejich výroby, přemýšlela a zkoušela, jak lze vylepšit jejich vlastnosti různými způsoby zpracování.

 

Postupně se dostávala k samostatné práci a nyní, po sedmi letech, je spoluautorkou několika desítek odborných článků, patentu na způsob žíhání ocelového polotovaru, uděleného Úřadem průmyslového vlastnictví v roce 2011, a má za sebou několik dokončených projektů, především aplikovaného výzkumu pro průmysl. Výsledkem jednoho z nich byl například vyvinutý nový typ vysokopevných nízkolegovaných ocelí.  „Najdou využití v automobilovém průmyslu, protože jsou pevné a současně mají vysokou tažnost“, podotýká Daniela Hauserová. Navrhla také optimalizaci výroby rozměrných zápustkových výkovků. Jednalo se o kompletní optimalizaci od návrhů pěchovacího nářadí, přes manipulaci předkovků, návrhy tepelného zpracování až po finální manipulaci a rovnání výkovků. „Je to pestrá, různorodá práce. Spolupracuji s mnoha výzkumnými pracovišti a průmyslovými podniky z České republiky i zahraničí, jezdím na výstavy, veletrhy, kde sleduji trendy v oboru, studuji odbornou literaturu, píši články, prezentuji výsledky výzkumu na konferencích po celém světě…,” glosuje přednosti své práce žena, která ve volném čase hraje amatérskou volejbalovou ligu, tenis a florbal.

 

A nevýhody? „Jako vedoucí výzkumných úkolů musím hodně času věnovat administrativě, papírování. Už to není jako dřív, kdy jsem si dělala všechno sama - objednání materiálu, jeho rozřezání, tepelné zpracování, metalografický rozbor… Najdou se sice chvíle, kdy jdu k peci, natáhnu dlouhé, tlusté ochranné rukavice a osobně dohlížím na proces zpracování, ale teď hlavně vyhodnocuji zjištěná data a navrhuji nové postupy dle získaných výsledků“, vysvětluje Daniela Hauserová.

 

Poslední tři roky se Daniela Hauserová zabývá, výše zmíněným patentovaným procesem, zrychlené sferoidizace karbidů. Tento proces je možné dosáhnout např. válcováním nebo indukčním rychlým ohřevem. Bylo to téma i její doktorské práce, kterou v listopadu 2014 úspěšně obhájila. „Zatímco tradičním, běžným způsobem v peci trvá sferoidizace karbidů několik hodin, nově vyvinutým procesem pouze několik minut. Např. ocelové ložisko zpracované zrychleným procesem má až čtyřnásobně vyšší životnost a nadto se ušetří až 20 hodin času nutných pro žíhání. Je také možné snížit kalící teplotu, to přinese další ušetření nákladů a snížení vnitřních pnutí v materiálu…,” naznačuje důležité přínosy jednoho z moderních způsobů tepelného zpracování ocelí.

 

Když se řekne výzkumný pracovník ve strojírenství, asi si většina lidí představí, že takový člověk nutně musí mít blízko k matematice. Daniela Hauserová to ale rezolutně odmítá. „Zabývám se sice metodikami kvantitativní a kvalitativní fázové analýzy, ale pokud jde o matematiku, vystačím si s trojčlenkou“. Za vůbec nejdůležitější pro svou práci považuje logické uvažování. „Je potřeba pochopit logiku věci a také, kde potřebné informace najít, protože všechno si člověk nemůže pamatovat“, podotýká dále. Ze střední školy čerpá teoretické znalosti nabyté v odborných předmětech, jako jsou svařování nebo tváření materiálů. Hodí se jí i to, že se na průmyslovce naučila pracovat se strojnickými tabulkami, kreslit výkresy a také v nich číst. Státní zkouška z psaní na stroji je jí také velice užitečná pro urychlení psaní výzkumných zpráv a podobně.

 

V povinné výbavě výzkumníka by dle Daniely Hauserové měla být také cílevědomost a samostatnost, k tomu vůle chtít se vzdělávat, zajímat se, proč jsou výsledky takové, jaké jsou, nepracovat podle šablon, a současně nebýt zbrklý. „Mockrát se mi vyplatilo, řídit se příslovím třikrát měř, jednou řež“, říká. Její práce je tvůrčí a závisí na invenci. „Nápady se většinou dostaví osvědčenou metodou pokus-omyl, tedy tak, že se něco pokazí. Ale k tomu, aby člověk přišel na to, jak problém řešit, musí hodně vědět, aby ho spojitost napadla. Například, jak jednotlivé chemické prvky obsažené v materiálu ovlivňují jeho vlastnosti,“ zdůrazňuje.

 

Když dostane úkol vylepšit nějaký materiál, například ocelovou trubku, která praská, popisuje postup následovně: „Postupuje se krok za krokem, aby se vyloučily možné příčiny. Nejprve se tedy podíváme dovnitř trubky, čili uděláme tzv. metalografickou analýzu. Zjistíme, jestli je chyba už v použitém materiálu, zda se stala v tavbě nebo až při následném technologickém postupu či tepelném zpracování. Po této analýze se materiál rozřeže, vyrobí se vzorky a vyzkouší jejich mechanické vlastnosti. Často stačí upravit jen parametry tepelného zpracování materiálu – teplotu, dobu zpracování. Jindy je potřeba změnit chemické složení materiálu či upravit technologii zpracování“.

 

Výzkumné úkoly v oboru metalurgie, na kterých Daniela Hauserová pracuje, jsou často určeny pro konkrétní výrobce, tedy válcovny, kovárny, slévárny – prostředí, kde se pohybují zpravidla muži.  „S přezíravostí vůči své osobě ze strany zákazníků, když vidí, že na vylepšení technologie bude pracovat žena, se nesetkávám. Většinou bývají mile překvapeni,“ usmívá se. A fakt, že se pohybuje většinou v mužském kolektivu, považuje naopak za výhodu. Ostatně už na vysoké škole bylo studentek jako šafránu. V ročníku jen asi dvacet, třicet z šesti set studentů. A studentkám doporučuje, aby se strojařiny a technických oborů vůbec, nebály. Už proto, že není problém v oboru najít práci.

Základní škola Zbůch
Základní škola Letiny