PROJEKT REGIOPOPULÁR

Ing. Tomáš Görner, Ph.D.

Aby technika sloužila člověku

Zájem o techniku měl zřejmě v genech. Jeho otec řídil provoz úpravny uhlí v Ledvicích. Dědeček jako šéfmontér První brněnské strojírny jezdil po světě a stavěl elektrárny. Oba pradědečci byli kováři. Ve třiatřiceti letech Tomáš Görner dokončil doktorské studium na Fakultě strojní ZČU v Plzni a je specialistou na ergonomii – disciplíny, která přizpůsobuje techniku člověku. „Že tramvaj vypadá zajímavě, to ještě neznamená, že se v ní cestující bude cítit dobře,“ podotýká.

 

Tomáš Görner se zabývá hlavně ergonomií strojírenských provozů. Co ho na tom baví?  „Ergonomie pomáhá zlepšovat pracovní podmínky pro zaměstnance. Ergonom by měl být schopen v podniku nastavit pracovní podmínky tak, aby dotyčný pracovník byl spokojený, nebyl unavený, nevznikaly nemoci z povolání, a to vše se projevilo v jeho větším pracovním výkonu“, vysvětluje a dodává: „Když vidím, že se obslužný personál výrobní linky přetěžuje, namáhá si ruce, záda, nohy, má nevhodný pracovní postoj, mám šanci to napravit. Těší mne, když pak od takového člověka přijde e-mail, že ho patnáct let bolela záda a najednou je po bolesti, že to co, dlouho požadoval, pořád nešlo, a najednou k tomu vedení svolilo“.

 

Už jako kluka ho žádný motor nenechal klidným.  Tomáš Görner žertuje, že odjede na všem, co vrčí a má kolečka. Mimo autobusu má řidičská oprávnění na všechny skupiny a jako potenciální voják se už viděl za volantem mohutné osmikolové Tatry. Mezitím však byla u nás povinná vojenská služba zrušená, a tak k tomu nedošlo. Nikoho nepřekvapilo, když začal studovat střední průmyslovou školu dopravní v Teplicích. Tehdy uvažoval, že by mohl být třeba přijímací technik v autoservisu. Ale nakonec po maturitě pokračoval ve studiu. „O ničem jiném, než technice, jsem neuvažoval,“ podotýká vášnivý motorkář a milovník zbraní.

 

Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, absolvoval v letech 2002-2006 bakalářské studium. Na tamním Ústavu techniky a řízení výroby si vybral obor řízení výroby. Líbila se mu jeho rozmanitost. Nedokázal si představit, že by byl konstruktérem a trávil celé dny za rýsovacím prknem, ostatně konstrukční programy typu CAD byly tehdy v počátcích. „Designér nakreslí design, konstruktér navrhne konstrukční řešení, technolog předloží, jak bude vypadat technologie pro výrobu, ale průmyslový inženýr musí přijít s koncepcí, jak to vše bude ve výrobě fungovat, aby na konci byl hotový výrobek a spokojený zákazník.  Musí komplexně myslet na celý výrobní proces, kde jsou důležitým prvkem zaměstnanci. Ti by měli mít pro svou práci optimální podmínky. Zkrátka průmyslový inženýr dostane na stůl problém a musí využít různé disciplíny k jeho řešení, být kreativní a neřešit věci podle nějaké šablony,“ líčí Tomáš Görner, kde se zrodilo zaujetí pro studovanou disciplínu.

 

Ve své bakalářské práci (v letech 2005 a 2006) se zabýval tím, jak optimálně uspořádat různá skladová pracoviště ve výrobním závodě Škoda Auto a.s. ve Vrchlabí. Navrhl, jak vysoké a hluboké mají být ve skladu autodílů regály, v jaké výšce v něm instalovat přechodové lávky, kde umístit skladovací boxy, aby ty, které jsou těžké a s kterými se často manipuluje, nebyly umístěny nad hlavou skladníka, nebo jak změnit osvětlení, aby během noční směny nedocházelo k nepříjemným odleskům. Další změny mladý ergonom navrhl na tzv. sekvenčním pracovišti, kde se připravují dodávky autodílů k výrobní lince dle toho, jaká auta se na ní zrovna vyrábějí. Protože dva vozy vyráběné za sebou nejsou stejné. „Dělníci v některých případech manipulovali s naloženými sekvenčními vozíky i ručně. Upravili jsme proto jejich velikost dle možností člověka, aby nebyl přetěžovaný. Naše závěry se týkaly i zásad pro tvorbu zásobovacích vlaků, tedy kolik a jakých autodílů má být připraveno na jednotlivá pracoviště a kdy bude třeba dovézt nové. Na základě toho jsme sestavili vláček, který objel celou linku, postupně vyložil všechny díly a do skladu se vrátily prázdné sekvenční vozíky. Tento systém se už nyní běžně používá a říká se mu „milk run“, vysvětluje Tomáš Görner.

 

Pro magisterské studium si v roce 2006 vybral Fakultu strojní Západočeské univerzity v Plzni, Katedru průmyslového inženýrství a managementu. Docent Michal Šimon se tam začal zabývat digitálním podnikem. V té době to byla jediná univerzita, která se touto problematikou u nás zabývala a Tomáše Görnera těšilo, že může využít svých zkušeností z předchozího studia a praxe v automobilce Škodě Auto a.s. Spolu s kolegou dostal v době inženýrského studia za úkol zpracovat v digitálním podniku ergonomické moduly. Také se naskytla možnost získat grant pro zařízení unikátní laboratoře virtuální reality - důmyslná 3D místnost, kde se z počítače přenášený obraz zobrazuje na stěny, strop a podlahu. Chopil se tedy příležitosti a grant připravil. Ten byl nakonec úspěšný. Podobně jako se chodí na trojrozměrné filmy do kina, tak v této laboratoři mohou výzkumní a další pracovníci se speciálními brýlemi na očích pozorovat a vyhodnocovat na počítači vyvinutá konstrukční řešení, hotové výrobky, ba dokonce i výrobní halu, a to vše v rozměru 3D. V simulovaném prostoru se snadno orientují i lidé bez technického vzdělání a konstrukčního vidění. 

 

Po dokončení magisterského stupně uvažoval Tomáš Görner nastoupit do zaměstnání v některé z firem. Ale většina podniků v České republice zatím nemá pracovní pozici ergonoma. A na Strojní fakultě byl už jako student zapojen do různých výzkumných projektů a chtěl je dokončit. Proto zůstal na škole a pustil se do doktorského studia. Věděl, že tam může pomoci ergonomii posunout v ČR zase o kousek dál. „Ve firmě by to bylo jen o plnění platných norem. Ergonomie je u nás pořád Popelkou,“ podotýká.  V rámci České ergonomické společnosti se nyní T. Görner podílí na přípravě speciálního studijního programu zaměřeného na tuto disciplínu. Ergonomie je multioborová disciplína závislá na spolupráci různých pracovišť. Například oddělení ergonomie a hygieny práce Státního zdravotního ústavu v Praze (SZÚ), vedou a sledují statistiky výskytu nemocí z povolání. „Je to indikátor, kde se situace zhoršuje a je potřeba něco změnit,“ říká. Dalším partnerem jsou Krajské hygienické stanice SZÚ, které sledují situaci v podnicích, zda dodržují platné normy. Na akademické půdě by rád zůstal i v příštích letech. Věří, že za deset let už nebude v ČR ergonomie opomíjená, že se do té doby podaří prosadit nástroje, které budou firmy motivovat, aby se ergonomií vážně zaobíraly.

 

V rámci doktorského studia vypracoval metodiku, která pomůže odhalit, která část pracoviště je z hlediska ergonomie problematická. A navíc, když se provedou navrhované úpravy, jak se to projeví ve výkonnosti pracoviště. „Jde o to nalézt rovnováhu mezi funkčností pracoviště, jeho výkonností a zdravím zaměstnanců. Musím vycházet z toho, v jakém stavu přichází na pracoviště materiál, v jakém z něho odchází výrobek - zda na pásu, na paletách atd. Podle toho se rozhoduji, jaké řešení navrhnout. Nesmím k řešení přistupovat technokraticky, ale s ohledem na zaměstnance, který se na pracovišti pohybuje. Hlavní ergonomická poučka je „přizpůsobovat techniku člověku“.  Zní to sice krásně, ale zkuste přijít do firmy a říct, že celá výrobní linka je s ohledem na její obsluhu postavena špatně a je jí třeba změnit nebo vyměnit, že je moc úzká nebo naopak široká, pás moc vysoko či nízko… V tu chvíli začne boj s technologem, manažerem kvality, ekonomy, vedením, které musí na potřebné úpravy schválit investice atd.“, líčí složitosti profese.

 

Průmyslové inženýrství je podle Tomáše Görnera obor vhodný pro ty, kteří nejsou vyhraněni, jsou kreativní a chtějí řešit konkrétní problémy firem a pohlížet na daný problém z různých hledisek. 

Základní škola Zbůch
Základní škola Letiny